Chodím do Klánovického lesa skoro každý den. Někdy i po setmění. Jako by to byla entita, do které když vstoupím, ocitnu se očištěná od nepotřebných vjemů a myšlenek. V lese se mi vždy vyjeví ty důležitější věci. Všechno se ve mně ztiší a já poslouchám, jsem jako zvíře, které mapuje všechny ostatní živočichy i lidi v dohledu a doslechu.