„Nejsem náboženský fanatik, neberu drogy, nejsem republikán ani demokrat a jsem relativně normální,“ řekl o sobě americký kytarista, zpěvák a skladatel Frank Zappa. Pro někoho byl géniem, pro jiné podivínem, sám o sobě říkal, že je jen chlápek s velkým nosem a legračními vlasy, který je schopný čehokoli. V pořadu Portréty o něm hovoří hudební publicista Petr Dorůžka.

Jako první uvedl na filmové plátno dílo Bohumila Hrabala – a jako první dal roli neznámému, talentovanému mladíkovi jménem Robert de Niro. Nerad poskytoval rozhovory, nerad zvedal telefony – a prý už v patnácti snil, že uteče z Československa. Ivan Passer, jeden z architektů takzvané nové vlny v československém filmu. V pořadu Portréty o něm hovoří Martina Sedláková.

Celý život obdivoval komunistický Sovětský svaz a realitu tamního masového pronásledování politických odpůrců – i těch smyšlených – zcela ignoroval: Hewlett Johnson, děkan anglikánské církve z Canterbury. Moskevská propaganda ho uměla dokonale využít, jak v pořadu Portréty prozradí historik Jan Adamec.

V únoru 1948 vyhazoval demokraticky smýšlející redaktory z rozhlasu, v roce 1968 podepsal jeden ze zvacích dopisů, které žádaly sovětské představitele o zásah v Československu. Bohuslav Laštovička, nenápadný muž v pozadí, byl u mnoha důležitých událostí našich moderních dějin. V pořadu Portréty o něm hovoří Zdeněk Doskočil.

Říkalo se o něm, že hodně poslouchá a málo mluví – zkrátka správný diplomat. Zájmy meziválečného a později okupovaného Československa hájil, i když byl původem německý šlechtic: Jiří Zedtwitz. Jeho život přiblíží v Portrétech historik Michal Pehr.

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka – pět kamarádů, kteří společně vytvořili partu Rychlých šípů; hrdinové kdysi nejslavnějšího českého komiksu. Dílo spisovatele Jaroslava Foglara zaujalo napětím, dobrodružnými příběhy plnými tajemství, ale i hodnotami jako spravedlnost, přátelství, čest, úcta k přírodě nebo pomoc slabším. O Rychlých šípech jako politickém tématu bude v pořadu Portréty vyprávět publicista Pavel Hlavatý.

Oblíbený herec, prozaik, dramatik, režisér – a třeba i výtvarník. Tím vším byl Miroslav Horníček, který se narodil 10. listopadu 1918.

Zatímco vědci mnohé z jeho názorů vyvrátili nebo opravili, obyčejní čtenáři nedají na knížky Ludvíka Součka dopustit. Psal o záhadných věcech tak, až z toho běhal mráz po zádech.

„V Rusku jsem básníkem bez knih, v Paříži básníkem bez čtenářů. To, co dělám, nikdo nepotřebuje,“ napsala v polovině 30. let ruská básnířka Marina Cvetajevová.

Slavný román George Orwella 1984 měl dnes tak trochu zapomenutého, ale rozhodně důležitého předchůdce: román My od ruského spisovatele Jevgenije Zamjatina.