Geograficky vzdálené, přesto drží spolu. Česko a Izrael mezi sebou dlouhodobě udržují blízké vztahy, o kterých se často mluví jako o výjimečném přátelství. Kde se tohle pouto vzalo? A bylo tomu tak vždycky? Další epizoda Podcastu pro soudobé dějiny se zaměří na zhodnocení vývoje československého/českého přístupu k arabsko-izraelskému konfliktu, kdy navzdory původně značné podpoře vznikajícímu Státu Izrael v počátečním období studené války československá diplomacie od poloviny 50. let 20. století začala rozsáhle podporovat arabskou stranu konfliktu. Zásadní změnu v československém přístupu k blízkovýchodnímu konfliktu přinesl až pád komunistického režimu, kdy se Československo a následně Česká republika etablovala jako jeden z klíčových podporovatelů Izraele v Evropě. Nad tématem debatovali historička z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., Eva Taterová a novinář a komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland.

Jak na období ekonomické a politické transformace 90. let vzpomíná dnešní česká a slovenská společnost? To je výchozí otázka dalšího dílu Podcastu pro soudobé dějiny, který se věnuje paměti transformačního období. Tato paměť ale není jednolitá: různými způsoby na toto období vzpomínají různé společenské skupiny, odkazují se na něj političtí aktéři či jej zpracovávají ve svých dílech kulturní tvůrci. Diskuze vychází z nedávno vydané kolektivní monografie Remembering the Neoliberal Turn: Economic Change and Collective Memory in Eastern Europe after 1989, kterou redakčně připravily Veronika Pehe a Joanna Wawrzyniak. Pozvání přijali jedna z editorek knihy Veronika Pehe z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., a autor kapitoly o slovenské paměťové politice ekonomické transformace, Matej Ivančík z Univerzity Komenského v Bratislavě.

V druhé polovině 20. století měla Praha projít zásadní proměnou v režii nově vzniklého Útvaru hlavního architekta. V jeho čele seděl od 70. let až téměř do sametové revoluce architekt Blahomír Borovička. Během normalizace byli experti jako on v pozici, kdy museli hledat kompromis mezi požadavky politických elit a svými odbornými názory a estetickými představami. Jakým způsobem se o to snažili a jaký vliv měli na podobu pražského architektonického vývoje, rozebere pátá epizoda Podcastu pro soudobé dějiny. V pochopení tohoto složitého období nám pomůžou právě Borovičkovy paměti, které vydává Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR na začátku října. Pozvání do podcastu přijala historička architektury z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Martina Koukalová a historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., Petr Roubal.

Komunistické Československo lidé začali opouštět záhy po únoru 1948. O dvacet let později pak druhou silnou emigrační vlnu přinesla okupace. Do posrpnového exilu patřily především osobnosti, které se podílely na reformním procesu šedesátých let a mnohé z nich v exilu pokračovaly ve své politické či akademické práci. Kdo představoval český levicový exil v období po okupaci až do pádu režimu? Jak vypadala jeho politická práce a jaký byl jeho význam nejen pro českou, ale i pro středoevropskou politickou kulturu? Na tyto otázky bude hledat odpověď čtvrtý díl Podcastu pro soudobé dějiny. O tématu debatovali historici a autoři připravované publikace Pro nás dějiny nekončí: Politická práce a myšlení českého levicového exilu (1968–1989), Kristina Andělová a Jiří Suk z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i.

Demokratické revoluce roku 1989 s sebou přinesly dalekosáhlé změny v politickém, společenském i občanském životě středo a východoevropských zemí. V jejich důsledku se také komplexně proměnilo chápání role práva jakožto nástroje zprostředkovávajícího vztah mezi jednotlivcem a státem. Nově formulovaným očekáváním jednotlivce vůči státu pak odpovídaly požadavky na způsob, jakým je právo aplikováno. Jak se ve světle těchto okolností proměnila právní kultura v Česku a postkomunistické střední Evropě? Jakým výzvám čelila středoevropská justice a jak se s nimi vypořádala? Lze v našem soudním a právním systému ještě stále pozorovat pozůstatky tzv. socialistické právní kultury? A jak s historickým odstupem vůbec socialistickou právní kulturu definovat? Nejen tomu se bude věnovat další díl Podcastu pro soudobé dějiny. Pozvání tentokrát přijal profesor teorie práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a soudce Nejvyššího správního soudu Zdeněk Kühn a historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Michal Kopeček.

Začátek devadesátých let přinesl do československých podniků změny, kterým se nevyhnuli ani někdejší socialističtí manažeři. Po letech plnění shora uložených plánů, vyrovnávání se s anonymními udáními a kontrolami státní bezpečnosti stály před staronovými manažery úplně odlišné výzvy. Co pro ně znamenal přechod na tržní hospodářství a jakou roli sehráli v podnicích po sametové revoluci? A jaký vliv na to měl jejich socialistický přístup z doby před rokem 1989? Nejen tomu se bude věnovat tento díl podcastu pro Soudobé dějiny. Nad tématem debatovali historici Tomáš Vilímek a Vítězslav Sommer z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.

Dne 24. února 2022 zahájilo Rusko rozsáhlou invazi na Ukrajinu, která stále trvá. Jakou roli v této válce hrají dějiny? Jakým způsobem se snaží obě strany konfliktu využít svoji nedávnou historii? A jak se tyto procesy přenášejí do českého prostředí? Nejen o tom je první díl Podcastu pro soudobé dějiny, jenž navazuje na vydání tematického čísla časopisu Soudobé dějiny – Czech Journal of Contemporary History s názvem „Politika dějin a paměti ve střední a východní Evropě: Aktéři, nástroje a narativy“. Hosty podcastu byli Marie Černá z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, Daniela Kolenovská z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a šéfredaktor časopisu Soudobé dějiny Milan Drápala.