Nejznámějšími představiteli ozbrojeného odporu proti komunistickému režimu v Československu byli bratři Ctirad a Josef Mašínové a jejich skupina. Těch, kdo se proti totalitě postavili se zbraní v ruce, ale bylo mnohem víc.

Jezuité byli po dlouhá léta pomyslným terčem nejrůznějších kritik i nenávistných komentářů. Strefoval se do nich muž břitkého pera Karel Havlíček Borovský, stejně jako další účastníci veřejného života od 18. století až do současnosti. Ostatně slyší-li člověk jméno Koniáš, jistě se mu vybaví „zločinné“ pálení knih na hranici.

„Zákon o tzv. třetím odboji se stal dalším pokusem převyprávět dějiny a zákonným způsobem postavit na hlavu minulé děje, přičemž onen odboj právě ani filozoficky neexistoval a ani existovat nemohl. Odpor jedinců a skupin bude zaměněn za odboj a jako takový má být napříště interpretován,“ řekl v rámci projednávání zákona o třetím odboji poslanec za KSČM Vojtěch Filip. Opravdu třetí odboj neexistoval?

Páter František Ferda je spojený hlavně s městem Sušice, vzpomínají na něj s úctou ale i lidé ze všech koutů republiky. Byl totiž nejen kněz i léčitel a jeho pacienty byli jak komunističtí funkcionáři – zdraví bylo i pro ně přednější než ideologie –, tak později třeba i Karel Gott, když měl problémy s hlasivkami. Úspěch a popularita pátera Ferdu ale dovedly až před soud, pak do těžkých kriminálů – totalitní režim ho pronásledoval totiž čtyři desetiletí.

Státní bezpečnost (StB) byla prodlouženou rukou vládnoucí komunistické strany. Všemocná, obávaná, s nevybíravými praktikami. Nikdo si před estébáky nemohl být ničím jist.

Meda Mládková (1919–2022) zasvětila svůj život záchraně české kultury. S nasazením energie, nadšení, možná i tvrdohlavosti šla za předem určeným cílem. Bez ní bychom byli ochuzeni o mnoho děl, a naopak talentovaní a výrazní umělci by bez Mládkové měli své prosazení zřejmě těžší. Byla to ctižádostivá a dobrodružná žena, která se od kabaretního tance dostala do světa nakladatelství a pak i galerií.

Politicky vykonstruované procesy, zatýkání nevinných lidí, perzekuce jejich rodin, tábory nucených prací a zničené životy. To jsou fakta, která také charakterizují období komunistického Československa. Obvykle je za výchozí bod považován 25. únor 1948, ale bylo tomu skutečně tak?

Nacistická okupace a vznik Protektorátu Čechy a Morava na jaře 1939 byly definitivní tečkou za prvorepublikovým Československem. Do exilu se vydali politici, vlastenci-vojáci, novináři atd. Jejich společnou snahou bylo nejen porazit hitlerovské Německo, ale také obnova Československa. Německá vojska v ulicích, padající sníh, smutek a pláč. Většina německých spoluobčanů reagovala přesně naopak a vojáky vítala.

Mnichovská dohoda byla tvrdým zásahem do existence Československa. Spolu s následným konce státu po okupaci nacistickými vojsky na jaře 1939 jsou to hlavní témata, která jsou stále trvajícím traumatem.

Hora Blaník je výjimečná – alespoň co se týká pověstí. Kdo by neznal blanické rytíře, kteří mají vyrazit na pomoc českým zemím, až jim bude nejhůře. Tajemství, které nás provází už několik staletí, se proměňovalo v době. Bezpochyby ale do naší tradice patří a stalo se inspirací i pro řadu uměleckých děl.