„Tak už to spusťte, na co ještě čekáte“ – to jsem poprvé slyšel od Slávka Janouška v šatně, v zákulisí jednoho folkového koncertu někdy před pětatřiceti lety. Ve vzpomínce, která v čase mohla doznat proměny, zvažoval Slávek, zda novu píseň zahrát, když není na schváleném seznamu, a myslím, že jsem ho k tomu tenkrát povzbuzoval slovy, že to je to nejlepší, co jsem od něj slyšel.