Druhý poločas

Někdy se stane, že i když dáte sportu vše, co v sobě máte, nestačí to. Ale když je láska ke sportu tak velká, jako je v případě Davida Sobiška, najdete si cestu, abyste si mohli plnit to, co si přejete. I když trochu jinak. David byl v dorosteneckém věku velmi dobrým fotbalistou, působil ve Slávii, patřil do mládežnických reprezentací. Jenže opakovaná zranění mu znemožnila stát se ligovým hráčem a fotbalem se naplno živit. U fotbalu ale toužil zůstat. A zůstal. A vypracoval se na jednoho z nejlepších a nejrespektovanějších fotbalových reportérů, které Česko má...

Když se letmo seznámíte s životní cestou Lenky Kovářové, máte pocit, že měla v životě štěstí. Že jí v životě všechno hezky navazovalo. Tak nějak přirozeně. Jenže když se pozorně zaposloucháte do jejího příběhu, uvědomíte si, že nic z toho, co se jí v životě povedlo, nebyla náhoda. Za plynulý přechod z role profesionální sportovkyně do manažerských pozic vděčí připravenosti na novou etapu, cílevědomosti a pracovitosti. A i z pozice někoho na druhé straně mikrofonu vás napadne, že s takovým člověkem byste chtěli pracovat. A rozhodně nebudete prvním, koho to napadlo či napadne. Celý příběh Lenky Kovářové přináší další epizoda podcastu Druhý poločas.

Dnes je z něj úspěšný podnikatel, a muž, který svůj život drží pevně v rukách. Ale ani on se nevyhnul tomu, co se sportovcům během kariéry občas stane. Že z důvodu nedostatečné finanční gramotnosti tu a tam někomu naletí. Jakub Koreis si ale zavčasu uvědomil, že pokud chce mít po kariéře spokojený život, musí pro to něco udělat. V první řadě pohlédnout pravdě do očí. A začít na sobě pracovat. "Kory", jak se mu mezi kamarády říká, to udělal. Dnes podniká v nemovitostech, vlastní vysněnou kavárnu, pracuje pro televizi, a vydává vlastní podcast. Svůj příběh a cestu za úspěchem odvyprávěl v další epizodě podcastu Druhý Poločas.

"Musím si umět představit, co budu chtít dělat. A pokud nevím, začít po kariéře něco dělat. I kdyby to byla brigáda. Cokoliv. Naplnit čas. Hlavně nesedět doma." To je základní rada, kterou svým následovníkům dává Petr Míka. Bývalý hokejista, který si vyzkoušel i slavnou NHL. Sám o práci nouzi neměl. Ale šel ji naproti. Začínal s prodejem zdravotních postelí, později se začal věnovat nemovitostem. Ne vše však šlo vždy jako po drátkách. A Petr Míka tak někdy hledal pravdu na dně sklenice. Dokázal si ale říci dost. Jak to probíhalo, a jak se z hokejisty stal úspěšný podnikatel, prozradil ve 22. epizodě podcastu Druhý poločas.

Myslí tím nejen sebe. Ale i další fotbalisty. Ale uvádí sám sebe jako příklad. I Jan Rajnoch on po konci kariéry zjistil, že něco moc postrádá. A hledal něco, co mu poskytne režim, i příležitost pro seberealizaci. A nezastírá, že to chvílemi bylo hledání dlouhé a náročné. A se mnoha překážkami na cestě. Nyní si ale na vytížení nemůže stěžovat. Je fotbalovým trenérem, televizním expertem, spolumajitelem restaurace, nově se věnuje i realitnímu trhu. K tomu stále pracuje na vlastním sebevzdělání. Jak se mu boj na mnoha frontách daří, vyprávěl v dalším díle podcastu Druhý poločas.

S velkou pokorou vstoupil bývalý skokan o tyči Štěpán Janáček do života po sportovní kariéře. Už jeho bývalý trenér Boleslav Patera ho vždy chválil za přístup. A zodpovědnost a pečlivost jsou vlastnosti, které si přenesl i do civilního života. Váží si příležitostí, které dostane. A možná i proto se stále věnuje tomu, s čím začínal bezprostředně poté, kdy před více jak deseti lety končil s kariérou - tehdejšímu Odznaku všestrannosti olympijských vítězů, nyní projektu Sazka Olympijský víceboj při Českém Olympijském výboru.

Těšení bylo v případě Davida Svobody rozhodně oprávněné. Neboť po konci kariéry se na něj nahrnuly mraky nabídek. A on se na nové výzvy těšil. Postupem času ale zjistil, že se všechno stihnout nedá. Jeho intuice pak musela rozhodnout, které z aktivit bude muset utlumit. Stále jich ale zbylo hodně. A na různých frontách. Více o nich Svoboda prozradil v novém dílu podcastu Druhý poločas.

Nešlo snad o nezkrotný temperament, ale o to, kolik toho bylo potřeba stihnout. Neb být v Česku softballistou, a to i na reprezentační úrovni, znamená mít sport jen jako koníček. A u toho regulérně na plný úvazek pracovat. Časová investice je tak obrovská. Hrát, trénovat, cestovat. Založit rodinu. Do toho chodit regulérně do práce v reklamní agentuře. Někdy toho bylo až moc. Přesto by Daniela Viktorýnová neměnila. O prožitky ze své sportovní kariéry, i o ty, které následovaly po ní, se podělila v další epizodě podcastu Druhý poločas.

Přednost před studiem fakulty veterinárního lékařství ale dostal vrcholový sport. I tak ale bývalá atletka vysokou školu vystudovala. Volba padla vzhledem k lásce k dětem na pedagogickou fakultu. A s dětmi pracuje i dnes, kdy se pod křídly Českého olympijského výboru stará o to, aby děti vzaly sport více za svůj. V další epizodě podcastu Druhý poločas Kašpárková hovořila nejen o současné pracovní náplni, ale i o své sportovní kariéře, o svém dřívějším podnikání, o stavu české atletiky nebo o tom, proč by se nemohla angažovat v politice.

Je to něco, co se snáz řekne, než udělá. Klára přiznává, že v době, kdy marně obcházela firmy, aby se s nimi domluvila na sponzoringu její lyžařské kariéry, se to nekousalo snadno. Kvůli nedostatku financí na přípravu musela nakonec kariéru předčasně ukončit. Dnes ale vidí, že i ony negativní zkušenosti jí do života po kariéře pomohly. Jak, a co všechno při tom prožívala, vypráví v dalším dílu podcastu Druhý poločas.