V dalším díle Evropských soudniček jsme se zaměřili na rozhodnutí C-37/20 a C-601/20 Luxembourg Business Registers /Sovim, ve kterém Soudní důvr zrušil část AML4 směrnice, která zaručovala přístup všem osobám do registru skutečných majitelů. Soudní dvůr mimo jiné konstatoval zásah do práva na soukromí a zpracovávání osobních údajů garantovaných Listinou základních práv EU, který je nepřiměřený ve vztahu k boji proti praní špinavých peněz. Toto rozhodnutí vyvolalo vzrušené reakce a proto jsme se na něj v dnešním díle zaměřili.

Prameny zmiňované v podcastu:

• C-37/20 a C-601/20 Luxembourg Business Registers
• C‑92/09 a C‑93/09 Volker und Markus Schecke a Eifert
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES