Samota jako něco, co netíží. Samota, ve které člověk není sám. Takovou zkušenost popisuje Karel Satoria v rozhovoru s Hanou Strašákovou. Co ho přivedlo do trapistického kláštera? Může být ve společenství s tak přísnými pravidly člověk sám sebou? Proč je vlastně samota důležitá? Máme právo cítit se osaměle? A co s tím vším má společného modlitba?